Auto v podnikání: Výdaje, náklady, daně

V současnosti je používání automobilu při výkonu podnikatelské činnosti téměř nezbytností. Auto v podnikání a jeho užití však s sebou přináší celou řadu otázek a nejasností.

Asi nejčastějším dotazem ze strany klientů bývá, zda vložit vlastní vozidlo do majetku společnosti nebo zda si pro podnikatelské účely pořídit automobil prostřednictvím operativního či finančního leasingu.

Asi je dobré zmínit, že kategorii vozidla podnikatel volí dle druhu a rozsahu svého podnikání. Pro přepravu osob nepotřebujete nákladní automobil, ale autobus a pro přepravu zboží zase nevyužijete osobní automobil, ale již zmíněný nákladní automobil.

V tomto článku se ale budeme zaměřovat na automobily osobní. Osobním automobilem se rozumí silniční motorové vozidlo za účelem provozu na pozemních komunikacích a to pro přepravu osob, věcí nebo zvířat.

Podnikatel se tedy může rozhodnout že:

• Automobil nevloží do obchodního majetku.
• Využije paušálních výdajů.
• Automobil vloží do obchodního majetku.

Automobil nevložený do obchodního majetku podnikatele

V případě, že se podnikatel rozhodne svůj vůz, který využívá i k pracovním cestám, nevložit do obchodního majetku a nemít auto v podnikání, pak je jeho příjem z případného prodeje automobilu osvobozen od daně z příjmů fyzických osob v případě, že doba mezi nabytím a prodejem přesahuje dobu jednoho roku.

Podnikatel (OSVČ) může v souvislosti s pracovní cestou jako daňově uznatelný výdaj uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a základní sazbu za amortizaci vozidla.

A z čeho náhrada výdajů za spotřebované hmoty vychází? Vychází z ceny doložené doklady o nákupu pohonných hmot anebo se náhrada výdajů řídí dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí. Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty pro rok 2019 stanoven následovně:

• 33,10 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů
• 37,10 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů
• 33,60 Kč u motorové nafty.

Základní sazba za amortizaci vozidla může být uplatněna pouze za následujících podmínek:

• Jde o vlastní automobil.
• Automobil nikdy nebyl vložen do obchodního majetku společnosti.
• Automobil nikdy nebyl předmětem finančního leasingu (úplatu poplatník uplatňoval jako daňově uznatelný výdaj).

Pokud byly výše uvedené podmínky splněny, je základní sazba amortizace pro rok 2019 vozidla stanovena ve výši 4,10 Kč za 1 km jízdy. Tato sazba se týká osobních silničních motorových vozidel.

Paušální výdaj na dopravu

Paušální výdaj na dopravu se vyplatí především v případech, kdy podnikatel využívá své vozidlo tak, že měsíčně dosahuje nižších daňově uznatelných výdajů za amortizaci vozidla a výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Paušální výdaj na dopravu může podnikatel uplatit ve výši 5.000 Kč za každý kalendářní měsíc. Auto v podnikání se však musí ve zdaňovacím období využívat k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a nesmí být ani na část příslušného měsíce přenechán k užívání jiné osobě (výjimkou je, pokud automobil použije zaměstnanec na pracovní cestu).

Co je ještě důležité ohledně paušálních výdajů na dopravu je to, že ho lze uplatnit maximálně na tři vlastní silniční vozidla, která jsou i nejsou zahrnutá do obchodního majetku, nebo která jsou v nájmu (výjimku tvoří vozidla pořízená prostřednictvím finančního leasingu).

V případě, že podnikatel vozidlo používá pro soukromé účely, dochází pak ke krácení paušálního výdaje takovým způsobem, že jako daňově uznatelný výdaj lze uplatnit jen 80 % z částky 5.000 Kč – tedy 4.000 Kč. Dále si musí dát podnikatel pozor, aby takto krácený paušál byl pouze u jednoho vozidla – tzn. aby k soukromým účelům využíval jen jedno vozidlo.

Pokud se podnikatel rozhodne pro využití paušálních výdajů na dopravu, měl by mít na paměti, že si již nezahrne do daňově uznatelných nákladů nákup pohonných hmot nebo parkovné. Naopak, výdaje za dálniční známku pro daňově uznatelné jsou.

Automobil vložený do obchodního majetku podnikatele

Auto v podnikání čili vložení automobilu do obchodního majetku společnosti s sebou přináší pro podnikatele možnost uplatnit širší okruh daňově uznatelných nákladů v různých podobách, např.: daňové odpisy, náklady na opravy či údržbu. Příjem z prodeje vozidla vloženého do obchodního majetku není oproti tomu osvobozen po dobu pěti let od jeho vyřazení.

Automobil může být součástí obchodního majetku jako zásoba a to v případě, kdy nakoupená vozidla jsou jako zboží určené k dalšímu prodeji. V tomto článku se ovšem bavíme o automobilu jako o dlouhodobém hmotném movitém majetku.

Dle zákonných předpisů se za hmotný movitý majetek považují samostatné movité věci či soubory movitých věcí s dobou použitelnosti více jak jeden rok. Z daňového pohledu by pak jejich vstupní cena měla být vyšší než 40.000 Kč. Cena hmotného movitého majetku pak do spotřeby (nebolí nákladů) nevstupuje najednou jednorázově, ale cena se musí postupně rozpouštět prostřednictvím odpisů.

Co se týče odpisů, rozlišujeme dva druhy:

• Účetní odpisy vyjadřují trvalé snížení hodnoty majetku. Účetní jednotky jsou tyto odpisy povinné stanovit takovým způsobem, aby bylo dosaženo věrného a poctivého zobrazení účetnictví. Účetní odpisy se týkají jen účetních jednotek, ne osob vedoucích daňovou evidenci.
• Daňové odpisy oproti účetním odpisům umožňují účetním jednotkám a osobám vedoucích daňovou evidenci postupně zahrnout cenu hmotného majetku do nákladů, které snižují základ daně. Daňově odepisovat majetek může i podnikatel, který svůj automobil pořídil soukromě a pak ho vložil do obchodního majetku. Odpisy se v tomto případě budou počítat z reprodukční pořizovací ceny. Za zmínku určitě stojí, že lze odepisovat dvěma způsoby – rovnoměrným a zrychleným způsobem.

Auto v podnikání – pro a proti

Vyplatí se tedy mít auto v podnikání nebo ne?

Auto do podnikání se vyplatí dát podnikateli, který je plátcem i neplátcem DPH a to z toho důvodu, že si může navýšit náklady minimálně o 60.000 Kč za rok. Právnické osobě se vyplatí dát auto do podnikání vždy, protože si lze snížit daňovou povinnost skutečnými náklady nebo paušálem.

Ovšem podnikatel, který uplatňuje paušální výdaje a je plátcem, musí pořádně počítat. Nákup auta se mu totiž vyplatí pouze za podmínek, že odpočet DPH za pohonné hmoty bude vyšší, než silniční daň.

A OSVČ, který je neplátcem s paušálními výdaji? Tomu pořízení firemního auta raději nedoporučujeme. Ten totiž reálné náklady za auto nevyužije a navíc ještě musí zaplatit silniční daň.

A shrnutí? Záleží, v jaké situaci jste. Plátce nebo neplátce, s paušálními výdaji nebo bez, určitě si tuto volbu dobře promyslete a spočítejte. Určitě můžete auto využít jako prostředek pro ulehčení svého podnikání nebo i jako benefit pro zaměstnance. Ale za jakou cenu?

Spojení automobilu a Vašeho zaměstnance

Pokud zaměstnavatel zajistí pro svého zaměstnance auto v podnikání na služební cestu (a vozidlo je v jeho vlastnictví či nájmu), jsou náklady na provoz automobilu daňově uznatelným nákladem.

K jiné situaci dojde, pokud je při služební cestě použito jiné vozidlo (například vozidlo samotného zaměstnance). Zaměstnanci pak vzniká nárok na náhradu jízdních výdajů a ta se stanoví jako sazba základní náhrady (4,10 Kč/1 km) plus cena spotřebovaných pohonných hmot.

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout benefit v podobě využívání firemního automobilu k soukromým účelům. V tomto případě nesmí zaměstnavatel opomenout, že se tento benefit stává pro zaměstnance nepeněžním příjmem a je nutné mu za každý započatý měsíc ze mzdy strhnout 1 % z pořizovací ceny vozu. Dále je nutné dát si pozor na to, zda byla ve vstupní ceně zahrnuta daň z přidané hodnoty. Pokud nebyla, je nutné vstupní cenu vozu o daň navýšit a až poté vypočítat 1 %. Celkový zaměstnancův příjem pak klasicky podléhá i odvodům na sociální a zdravotní pojištění. A to bez ohledu na to, zda zaměstnanec daný měsíc vůz pro soukromé účely použije.

Pokud svého zaměstnance vyšlete na služební cestu, nezapomeňte na cestovní náhrady, které mu náleží a jde zejména o stravné. Za každý kalendářní den pracovní cesty zaměstnanci ze soukromého sektoru přísluší stravné nejméně ve výši:

• 82 Kč v případě, že pracovní cesta trvá 5 až 12 hodin,
• 124 Kč v případě, že pracovní cesta trvá déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 195 Kč v případě, že pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout stravné i v libovolně vyšší úrovni než je předepsaná minimální výše stravného. Nesmí však zaměstnanci vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň strávného.

Silniční daň

Zákon o dani silniční č. 1/1993 Sb. – zákon, kterým se řídí určení výše silniční daně. Rozhodující pro výpočet výše silniční daně je zdvihový objem motoru. O ročních sazbách silniční daně pro různé zdvihové objemy motoru informuje následující tabulka:

Pokud zaměstnavatel vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu, činí sazba daně silniční 25,- Kč za každý den použití osobního vozu, je-li to pro podnikatele výhodnější.

Dále pak v závislosti na stáří automobilu může dojít ke snížení nebo naopak ke zvýšení daně. Stáří automobilu se pak bere dle data první registrace a platí – čím je auto v podnikání novější, tím více si může podnikatel daň snížit (až o 48 %) a naopak. Čím víc je automobil starší, tím více se daň zvýší (až o 25 %).

V průběhu roku platí podnikatel zálohy na daň a do 31. 1. následujícího roku je povinen podat daňové přiznání k dani silniční a v případě vzniklého doplatku ho uhradit.

Pronájem auta od osoby blízké

V praxi se často setkáváme s tím, že si podnikatel auto pronajme od blízké osoby. Tento pronájem lze řešit jako úplatný pronájem nebo bezplatnou půjčku.

V případě úplatného pronájmu můžeme výdaje uplatňovat buď v prokázané výši nebo paušálem. Poskytovatel (pronajímatel) vozu přitom musí platit silniční daň a příjem od nájemce uvádět ve svém daňovém přiznání k dani z příjmu jako příjmy z pronájmu. Faktury není nutné vystavovat, stačí jen smlouva a doklady o úhradě nájmů.

U bezúplatné půjčky poskytovatel vozu musí opět silniční daň platit. Nájemce si pak uplatní výdej jen ve výši náhrady za spotřebované pohonné hmoty, uplatit paušální výdaje na dopravu nemůže.