Nedá mi to nereagovat na neustálý humbuk kolem Řecka a jeho možného bankrotu. Řecko a jeho „bankrot“ je už součástí každodenní porce zpráv kolem nás.
Denně probíhají jednání, zda nechat Řecko „padnout“ či ne, zda poskytnout další společné peníze na jeho „záchranu“, Řekové odmítají jakákoliv pro ně omezující opatření a znovu a znovu si půjčují a zadlužují se. Proč se o tom tolik píše a je to v rámci EU téma č.1?? Vždyť pro Řeky je to sport již staletí starý…
Již ve 4.století př.n.l. nezaplatilo několik řeckých měst dluhy vůči chrámu v Delfách. V průběhu posledních dvou století bychom v Řecku napočítali státních krachů víc než máme prstů na ruce, přičemž každá z těchto záležitostí se intenzivně řešila v průměru 15 let. Celková doba, kdy bylo Řecko v bankrotu mezi lety 1800-2010, byla 90 (ano – devadesát!) let.
Proč tedy věčné debaty o restrukturalizaci, insolvenci, oddlužení, splácení či nesplácení dluhů? Ať to dopadne jakkoliv a Řecko a jeho „bankrot“ zůstanou součástí eurozóny či nikoliv, stejně se zase najde někdo, kdo jim půjčí, kdo za ně něco uhradí. Oni si pak zase sednou na sluníčko před hospůdku s výhledem na moře, v rámci své téměř celodenní siesty si vychutnají cigaretku a skleničku něčeho dobrého a s úsměvem si řeknou: Život je krásný, díky Evropo! A nám nezbývá, než jim závidět tento nevázaný přístup k životu.
JVL-VM